Hrůza, kterou čekáš...
Úvodní poznámka:
NESOUTĚŽNÍ
Vypůjčeno z textu Roberta Křesťana (píseň Víla): hrůza, kterou čekáš, není ta, která tě čeká
Drabble:
Než se Ryko, Marysa, Irena a Leandros stačili domluvit na dalším postupu, vyrušil je křik. Když vběhli do hlavního sálu, uviděli Simeona, stojícího nad mrtvým těle jakéhosi muže, v ruce dýku, ohrnutý ret odhaloval horní zuby a oči se mu blýskaly jako divokému zvířeti.
„Kdepak náš malý král sehnal dýku?“ zauvažovala Marysa, ale zněla hrdě.
„Kdysi jsem ho naučila, jak mít v každé situaci po ruce zbraň,“ hlesla Irena.
„No, problém se očividně vyřešil sám,“ poznamenal Leandros suše.
V tu chvíli Ryko ucítil špičku nože, kterou mu někdo přitiskl na ledvinu.
„Ne tak úplně,“ zašeptal mu někdo do ucha. „Jdeme.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Po tom všem, čím si Simeon
Po tom všem, čím si Simeon jako dítě prošel, se vůbec nedivím, že má dýku neustále při ruce...
Ano, a doufám, že si ten
Ano, a doufám, že si ten zbytek uvědomil, že je Simeon nepotřebuje tak moc, jak si myslí