Konec dětství
Jednotlivé drabblíky z Cimburku se odehrávají v delším časovém úseku. Dnes popsaná událost se odehrála přibližně před 25 lety.
"Maminko, nenechávej mě tam," prosí už poněkolikáté malý Vašík.
Matka hlasem plným slz odpovídá: "Neboj se, Vašíčku, budeš se učit, číst, psát, latinsky..."
Přicházejí k nevelkému domu poblíž kostela.
"Mnich Silvestr chlapce bije," skoro pláče Vašík.
"Vašíčku, otec... otec biskup rozhodl, nesmíme odporovat."
Matka ví, že musí poslechnout. Kam by šla, neprovdaná služka, znovu těhotná. Nedokázala se vzepřít biskupovi tehdy, nedokáže ani teď.
Vcházejí do velké světnice. U stolu sedí zamračený muž a tři chlapci stejného stáří jako Vašík. Na stole leží velký svazek vrbových prutů.
"Vedeš ho konečně?" říká stroze mnich. "Bernarde, tak se teď jmenuješ, začneme:
Dominus vobiscum..."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Huhu, to je hrozné drabble.
Huhu, to je hrozné drabble. Ta bezmoc! Dítěte i matky... Ale skvěle napsané.
Jo a k Bernardovi - takhle z něj vytloukli lidství?
z toho jde zima
z toho jde zima
Velmi dobré a silné.
Otřásla jsem se nad bezvýchodností situace.
Strašné, strašné, strašné...
Strašné, strašné, strašné... Drabble velmi působivě napsané.
Tak to je ten Bernard? Tak to
Tak to je ten Bernard? Tak to leccos chápu (neomlouvám, ale chápu). :(
Od prvního objevení Bernarda
Od prvního objevení Bernarda mi vadil jeho bezcitný fanatismus a nevěděla jsem si s ním rady. Dnes jsem kapku zapřemýšlela nad tématem a uslyšela dětský pláč: Maminko, nenechávej mě tam. A už to jelo.
Brrrr
Brrrr
Ta doba byla strašná, žádné
Ta doba byla strašná, žádné pohádky, žádné báje o rytířích. Jen podřízenost a surovost života.
Skvělé.