Před úsvitem

„Ree, pozor! Apop na levoboku!“ Ryba abdžu máchla ploutvičkou a zmizela v hlubinách.
Bárka se zakymácela. Veliký had, který do ní vrazil, pozvedl hlavu a zasyčel.
„Kobří bohyně, plivejte na něj!“
„Malé devatero, podupej ho levou nohou!“
(„Au, ta byla moje!“ „Promiň.“)
„Sutechu, máš harpunu?“
(„Jak -zapomněl doma-? Dobře, opékáček na buřty postačí.“)
„Hore, svaž ho!“
„Reovo oko v podobě kočky, máš nůž? Nakrájej ho!“
(„Mňau!“)
„Podsvětní bohyně s ohnivým dechem, spalte ho!“
„Tak jo. Dobrá práce. Vycházím.“

Každý nový den je tomu předchozímu podobný jako vejce vejci. O tom, že to ale není vůbec samozřejmé, staří Egypťané věděli své.