Nemrtvé
Zemřely si. Každá na své hoře z pravdy a pýchy. Rozdělily si dýchánky, matiné, večeře i procházky v parku. Snažily se jedna druhou nevidět. Ale stejně se pořád měly před očima. Nenápadně kradly slova, věty, příběhy. Co asi dělá ta druhá mrtvá? Jak tráví své dny, své noci? Kde a s kým? A myslí na tu druhou, mrtvou, myslí na to, že by něco udělala jinak? Že by neutekla? Od minulosti? Od budoucnosti? Proč metafyzikou trpí nejvíc přítomnost?
Chybíte mi. Vraťte se. Prosím.
Nejistou rukou odkládá pero, vpíjí lásku do inkoustu. Probudí nemrtvou?
Papír končí v krbu. Dnes ještě ne.
Já jako autorka si myslím, že jedna strana je jasně v právu, ale trpí tím obě stejně.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jojo... a pokud není hloupá,
Jojo... a pokud není hloupá, tak tam hodí každý takovýhle papír.
Vidím, že máš jasno v tom,
Vidím, že máš jasno v tom, kdo píše :).
:( Jako jo, ale stejně je
:( Jako jo, ale stejně je chci obejmout obé páč su měkota.
Já taky, je to strašný.
Já taky, je to strašný.
Díky za komentář!