Sny plné cukrkandlu
Sice jsem letos nevěděla, jestli budu Dunaj psát, ale pro případ, že ano, jsem si nějakou tu malou zápletečku nachystala...
V ponuré uličce u krčmy seděla na dřevěných bednách stařena zabalená v šátcích a asi pětileté děcko s očima tmavýma jako ta ulice, podle sukní děvče.
„Na, vem si sýr,“ vybalila žena ze zdánlivě nekonečné řady kapes balíček s jídlem. Děvčátko nezaváhalo, toho dne jedly jen málo.
„Uvidíš, až budeš u panstva, tam budeš mít jídla habaděj! Maso, omáčky, všelijaké sladké.“
„I marcipán a perník?“ rozjasnily se oči netajenou touhou.
„Určitě,“ usmála se její opatrovnice. „Samá zdravá strava.“
A my nebudeme mít už na krku cizího parchanta. Ať si ji vezmou jiní...
Na Vídeň padla noc. A sny plné cukrkandlu...
Kdo to je? Proč tam je? Co bude? Tolik otázek!
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Týwago! Zápletka! Napětí!
Týwago! Zápletka! Napětí! Tajemno! Marcipán!
Kleio! Komentář! Dík!
Kleio! Komentář! Dík!
Chci vědět víc! *bouchá do
Chci vědět víc! *bouchá do stolu*
Ostatně moje oblíbená rodinka dycky může někoho nového adoptovat... Nebo jsme v minulosti? V budoucnosti???
:D Díky za zájem, jasně,
:D Díky za zájem, jasně, adopcím se meze nekladou. Jsme normálně v současnosti (tedy pořád v 19. století, ale v současnosti).
Žjova, otázky! Líbí se mi
Žjova, otázky! Líbí se mi kapsy.
Kapsy jsou nejlepší :).
Kapsy jsou nejlepší :).