Zvyk

Vždy po ránu, jak zvyk ti velí
urovnáš přehoz na posteli,
naklepeš slehlé polštáře.
Pak vzbudíš děti ze spaní,
a uchystáš jim snídani,
s úsměvem vtisklým do tváře.

Den za dnem tančíš zas a znova
ten stejný tanec na stejná slova,
a kroky dávno znáš.
To vpřed tě žene povinnost,
té jediné máš stále dost,
halí tě jako plášť.

Točíš se v kruhu bez úniku
v zajetí společenských zvyků
v zajetí všedních dnů.
Jen v šerém tichu večera,
šeptáš, že tohles nechtěla,
než usneš beze snů.

A příští ráno, zas jak včera,
poslušně děláš co bys měla,
až do večera.