Vězeň a jeho drak

Studené stěny jeskyně připomínaly sklepení a modročerné šupinaté tělo stínící vchod bylo tělem žalářníkovým. Zdálo se, že drak spí; jedno jeho oko ale svítilo oranžově do tmy, pozorné a bdělé.
Nespouštělo pohled z Hopewella.
Ten ho sledoval zprvu vystrašeně, později rozčarovaně.
"Držíš si mě tu k večeři?"
Nic.
Hopewell naznačil pantomimicky jedení a ukázal na draka. Bez reakce. Kapitán si povzdechl.
"Mimochodem, jmenuju se Hopewell." Poklepal si na hruď. "Hopewell."
Oko se přivřelo; zdálo se, že drak přemýšlí. Už už chtěl kapitán vzdát své snahy, když jeskyní zazněl sytý, nakřáplý a přesto bezesporu ženský hlas.
"Kwimbe," představila se dračice tiše.