Vysvobození

Ohlédla se zpátky na zkázu, kterou za sebou zanechala. Na zemi ležely studené mrtvoly sedmi slepých kamenných bran, které pokořila, aby unikla ze svého vězení.
Je tahle ta poslední? napadlo ji, když stanula před osmou, ale ihned tu myšlenku zapudila. Totéž si myslela i o těch předešlých.
Vykročila vpřed. Bosou nohou zadusila růžový květ, který jí ležel u nohou.
Rukama rozedřenýma do krve zvedla nad hlavu diamantové kladivo a rozpřáhla se. Vzduch zavibroval a rozezněl se ohlušujícím zpěvem neviditelného zvonu. Kámen pukl. Skrz prasklinu dopadl na její tvář tenký paprsek světla.
Je tohle začátek?

Zellandina se se strašlivým výkřikem probudila.