První kontakt

Opíral se o bar a díval se přímo na mě. Vykročila jsem mu naproti a zastavila jsem teprve v jeho osobním prostoru. Téměř žádný neměl.
„Já tě znám,“ prohlásila jsem věcně.
Tak široký úsměv jsem snad neviděla.
„Já tebe taky,“ odpověděl s naprostou samozřejmostí, zvedl pohled a jal se scanovat dav.
„Přemýšlím odkud.“
Nehnul ani svalem, úsměv stále na svém místě, jen oči plné plamenů těkající po místnosti.
„Já jsem všudezdejší.“ Na krátký okamžik se mi podíval do očí. „A tebe znám celý život.“
Vrátil se ke zkoumání davu a já se cítila nebezpečně bezmocně. Chtělo to trochu větší kalibr.